Co se stane, když vás obléknu do bílého pláště, dám vám kolem krku stetoskop, přidám pár rekvizit jako brýle, roušku, skalpel, jmenovku s titulem MUDr. a postavím vás na operační sál? Bude z vás chirurg? Možná si právě říkáte něco o mém zdravém rozumu... A co to zkusit s něčím jednodušším? Montérky, fanka, míchačka, cihly a pár pytlů cementu, místo činu: staveniště. Je z vás zedník? Také ne?
Přesto je zvláštní, že v případě manažera si o stejném postupu myslí půlka republiky, že je to zcela v pořádku.
Že to není pravda? Pojďme tedy udělat malou rekapitulaci. Jak se ve většině firem stane manažer poprvé manažerem? a) povýšením z řadového pracovníka b) přijetím zvenku na místo manažera, ačkoli v jiné firmě zastával místo řadového pracovníka. Tedy, oba případy jsou vlastně stejné. Nastane jistý kvalitativní skok. Člověk se z pracovníka odpovědného za svůj vlastní výkon stane odpovědný za výkon někoho dalšího. Teoreticky. K tomu dostane vyšší plat (většinou), další benefity (auto, kancelář, noťas, mobil, jiný druh smlouvy, doplň si další), přijde o nárok na přesčasy (protože čas už si manažer má řídit sám, že) a rázem se v očích svých podřízených stává tím, kdo je na druhé straně (a to i v případě, že byl až dosud jejich kolegou).
Že to trošku karikuju? Jasně, ale podívejte se na to s odstupem - všechno, co jsem vyjmenovala, jsou vnější znaky, rekvizity. Stejné, jako v příkladech, které jsem uvedla na začátku. Udělalo auto, kancelář a jmenovka „manažer“ z našeho povýšeného skutečně manažera? Já tvrdím, že tato běžná praxe je zločin, který firmy páchají na svých lidech. A myslím tím nejen ty povyšované talenty, ale i ty, kteří se stávají jejich podřízenými, v tomto případě spíš „oběťmi“...
Co tedy firmy dělají špatně?
Zapomínají na prostou věc, že „manažer“ je obor jako každý jiný a pouhá nálepka to nevyřeší. Změna názvu pozice nezařídí změnu chování, stejně jako ze mně bílý plášť neudělá doktora - maximálně si mě s ním lidi na chvíli spletou a důsledky si můžete představit sami.
Nejčastější past, do které se firmy obvykle chytí, je předpoklad, že dobrý odborník = dobrý manažer. A tedy povýšíme nejlepšího. Na první pohled to vypadá logicky, ale jen do té chvíle, než vám dojde, že nejlepší kuchař ještě neznamená nejlepší vedení restaurace. Vařit a vést hospodu vyžaduje úplně jiný set znalostí a dovedností. Stejně jako když povýšíte nejlepšího obchodníka, neznamená to, že bude nejlepší vedoucí obchodního týmu. Obchodník nerovná se vedoucí. To je úplně jiné zadání. Nejlepší účetní nerovná se vedoucí. Nejlepší programátor nerovná se manažer. A přesto po těch lidech bezelstně a samozřejmě tuto změnu vyžadujeme, aniž bychom jim kdy dali vzdělání v oboru MANAŽER. Tak nějak čekáme, že současně s jmenováním na ně toto know-how odněkud shůry sestoupí a oni „prohlédnou“ a začnou najednou svou novou roli vykonávat.
Sečteno a podtrženo: u kuchařů, automechaniků, kominíků i elektrikářů, o doktorech a učitelích nemluvě, očekáváme, že se svůj obor musí naučit. O manažerech to neplatí. Manažerem se stáváme, když nás povýší. Howg.
Že vás to šokuje? Upřímně, mě taky. Ale chci to změnit.